1. mýtus: Slepci vidí jen tmu
Skutečnost: Člověk nevidomý od narození zřejmě nevidí nic. Ale nic je něco jiného než tma. A navíc někteří zcela nevidomí mají zachovaný světlocit. Vnímají třeba stíny či obrysy. Někteří zrakově postižení navíc trpí zrakovými halucinacemi (světelné záblesky, fantomy), což může být značně nepříjemné.
2. mýtus: Bílou hůl používají jen zcela nevidomí
Skutečnost: Bílá hůl není výsadou pouze zcela nevidomých. Používají ji i lidé se zbytky zraku jako důležitou pomůcku v každodenním životě. Je nezbytná zejména při změnách světelných podmínek, v neznámém terénu nebo při zhoršené viditelnosti. Slouží také jako signál pro okolí – upozorňuje, že její uživatel má zrakové postižení a může potřebovat ohleduplnost nebo pomoc. Mnoho slabozrakých používá hůl preventivně, aby předešli nebezpečným situacím.
3. mýtus: Nevidomí od narození mají lepší sluch či hmat
Skutečnost: Představa o „supersmyslech“ nevidomých je velmi rozšířená, ale mylná. Nevidomí lidé nemají automaticky lepší sluch, hmat ani jiné smysly. Co mají, je roky tréninku v jejich využívání. Když člověk přijde o zrak, musí se naučit více spoléhat na ostatní smysly a efektivněji je využívat. Je to podobné jako když se učíte cizí jazyk – čím více ho používáte, tím lépe vám jde. Schopnosti nevidomých jsou tedy výsledkem každodenní praxe, nikoliv vrozeného nadání.
4. mýtus: Nevidomí nosí černé brýle
Skutečnost: Volba nosit či nenosit brýle je čistě individuální záležitost. Někteří nevidomí je používají k ochraně zbytků zraku před světlem nebo jako prevenci před poraněním očí. Pro jiné mohou být brýle estetickou záležitostí nebo způsobem, jak se cítit komfortněji ve společnosti. Existují také tónované brýle různých barev, které mohou pomoci při specifických zrakových vadách. Řada nevidomých ale brýle nenosí vůbec a není to pro ně důležité.
5. mýtus: Nevidomí nemohou používat sociální sítě
Skutečnost: Moderní technologie jsou dnes plně přístupné i lidem se zrakovým postižením. Počítače, notebooky, tablety i chytré telefony lze vybavit speciálním softwarem s hlasovým výstupem, který převádí text na mluvené slovo. Díky tomu mohou nevidomí bez problémů používat sociální sítě, psát e-maily nebo surfovat po internetu.
Existují také speciální aplikace a funkce usnadnění, které jim pomáhají v každodenním životě – od čtení textů přes navigaci až po rozpoznávání předmětů pomocí umělé inteligence. Mnozí nevidomí jsou tak často zdatnějšími uživateli technologií než někteří vidící lidé. Tyto nástroje jim pomáhají žít samostatný a plnohodnotný život v digitální době.
Zrakové postižení neznamená konec samostatnosti ani plnohodnotného života. Mýty o nevidomých boříme proto, abychom viděli jasněji – ne očima, ale pochopením a respektem.
Autor